Kurt Rosenzweig (1923–?)

Vězněn v letech 1940–1944: Bělbaltlag, Kargopollag

Narodil se v roce 1923 v Těšíně. Jeho otec, který zemřel v roce 1940, pracoval v bance, matka vyučovala cizí jazyky. Dne 27. 10. 1939 byl Kurt Rosenzweig zařazen do druhého z katovických transportů směřujících do Niska nad Sanem. Po příjezdu na místo ho německé stráže společně s ostatními vězni odvedly do blízké obce Jaroczyn, odkud byli donuceni přejít hranice do Sovětského svazu. Učinili tak u obce Rudka, kde byli zadrženi sovětskými pohraničníky a následně odesláni do města Siňava k registraci. Zde je prohledali, vyslechli a nakonec jim přikázali, aby do čtyřiadvaceti hodin opustili pohraniční zónu. Došli k nejbližší železniční stanici Rava-Ruska, odkud se vydali do Lvova. Rosenzweig se ve Lvově zaregistroval jako běženec a usiloval o návrat do Těšína. Mezitím žil na ubytovně pro uprchlíky, která byla zřízena z bývalé taneční školy. Právě tam byl dne 27. 6. 1940 proveden zátah na uprchlíky a Rosenzweiga zatkly orgány NKVD. Po třech týdnech strávených v několika různých věznicích byl odeslán do Bělomorsko-baltského pracovního tábora (Bělbaltlagu). Po německém útoku na SSSR v červnu 1941 byl přesunut do Kargopollagu v Archangelské oblasti na severu Ruska. Až v roce 1942 mu oznámili, že byl za ilegální přechod hranic (rozhodnutí Zvláštní rady při NKVD bylo vydáno až 18. 11. 1942) odsouzen ke třem letům nápravně pracovních táborů. Propuštěn byl až v červnu 1944, tedy po téměř čtyřech letech strávených v gulazích. Od té doby žil ve městě Bugulma v Tatarstánu. O návrat do vlasti neusiloval, jelikož všichni jeho příbuzní zahynuli v Osvětimi. V roce 1947 mu pak bylo na vlastní žádost přiznáno sovětské občanství. Rosenzweig se nakonec dožil své rehabilitace, o niž požádal v listopadu 1988. Jeho žádosti vyhověl soud ve Lvově dne 25. 1. 1989.

Zdroj:

DAZO, F R 3258 (1939–1950), sv. č. 8823

Zpět na vybrané osudy krajanů