zaplata
Čechoslováci v Gulagu
Dokumentace politických represí v Sovětském svazu
menu
Čechoslováci v Gulagu
O projektu
Historie represí
arrow_drop_down
Chronologie
Oběti
Proces s českými učiteli 1931
Velký teror na Ukrajině 1937-1938: perzekuce české menšiny
Z Niska do Gulagu 1939–1940
Amnestie 3.1.1942
Amnestie 20.11.1942
Z Gulagu na frontu v r. 1943
Dokumenty NKVD/KGB
Výstupy
arrow_drop_down
Konference
Publikace
Výstavy
Dokumentární série ČT
Přednášky
Mediální ohlas
Databáze
arrow_drop_down
Rozhovory
Průvodce říší zla
Fotogalerie
Memoáry
Před Solženicynem
Odkazy
arrow_drop_down
Databáze obětí sdružení Memorial
Poslední adresa
Gulag online
Dílo Mečislava Boráka
European Memories of the Gulag
O projektu
Historie represí v SSSR
Oběti represí v SSSR
Proces s českými učiteli 1931
Velký teror na Ukrajině 1937-1938
Z Niska do Gulagu 1939–1940
Amnestie 3.1.1942
Amnestie 20.11.1942
Z Gulagu na frontu v r. 1943
Dokumenty NKVD/KGB
Konference
Publikace
Výstavy
Dokument ČT
Přednášky
Mediální ohlas
Rozhovory
Průvodce říší zla
Fotogalerie
Memoáry
Před Solženicynem
Databáze obětí sdružení Memorial
Poslední adresa
Gulag online
Dílo Mečislava Boráka
European Memories of the Gulag
Bedřich Reiss z Ostravy na propustce z Gulagu, která mu umožnila vstoupit do československé vojenské jednotky. Bojového nasazení se však nedočkal, zemřel 29. října 1942 v Buzuluku. Nemoc ukončila jeho dvouletou anabázi po nacistických a sovětských táborech a věznicích.
Strastiplná pouť Bedřicha Reisse a dalších přibližně patnácti set Židů z protektorátu začala v druhé polovině října 1939 na nádraží v Ostravě. Tehdejší události připomíná nenápadný a poškozený památník.
Dne 18. října 1939 byl odtud vypraven první transport deportovaných Židů za druhé světové války. Následovaly transporty z Vídně a Katovic, které násilně přesídlily celkem pět tisíc mužů s cílem připravit půdu pro vznik židovské rezervace na východě nacisty okupovaného Polska.
Organizátorem akce, jež předcházela „konečnému řešení“ – vyhlazení evropských Židů, byl Adolf Eichmann. V telegramu ostravskému Gestapu z 15. října 1939 oznamuje, že cílem transportu bude Nisko nad Sanem.
Gestapo si vedlo evidenci ohledně informací o transportu, které se objevily v místním tisku. V tomto případě jde o výzvy ostravské židovské obce k nástupu mužů do připravovaných transportů, k nimž byla obec donucena nacisty.
V Moravském zemském archivu v Brně se dochovaly i nákresy táborových baráků, které si měli vězni sami postavit.
Moravský zemský archiv v Brně obsahuje několik osobních spisů českých občanů deportovaných do Niska mj. Siegmunda Sachse, na fotografii po zatčení Gestapem v roce 1939.
Ostravská židovská obec nezvládala dodat požadovaný počet deportovaných, nacisté tak do transportu zařadili i vězně židovského původu z Brna, Prahy a z dalších míst protektorátu.
Nádraží v Nisku nad Sanem – cílová stanice všech transportů v rámci Akce Nisko
Nad jízdními řády se nachází pamětní deska připomínající tehdejší události.
Pamětní deska v Nisku připomíná smutné prvenství ostravských Židů deportovaných Adolfem Eichmannem.
Z nádraží v Nisku se deportovaní museli vydat pěšky za město a řeku San.
Nad řekou San vlevo od obce Zarzecze si měli deportovaní muži postavit tábor.
Kresba tábora u Zarzecze od bývalého vězně Lea Haase
Větší část území bývalého tábora je dnes zastavěna rodinnými domy.
Pamětní deska, umístěná k výročí transportů v roce 2019 na kameni pod bývalým táborem, byla již v roce 2021 ukradena.
Historici ÚSTR již deset let pátrají v ukrajinských archivech po osudech krajanů vězněných v SSSR, mj. i těch deportovaných do Niska. Jan Horník a Jan Dvořák srovnávají deportační seznamy Gestapa se jmenným inventářem Státního archivu ve Lvově.
Adam Hradilek ve sklepení bývalého archivu KGB ve Lvově, který se po revoluci v roce 2014 otevřel českým historikům, s pomocí čelovky vybírá k rešerši krabici se spisy židovských uprchlíků zatčených za války ve Lvovské oblasti.
Mezi tisícovkami spisů uprchlíků pozatýkaných NKVD ve Lvovské oblasti se historikům podařilo nalézt i stovky spisů krajanů uprchlých z protektorátu či deportovaných do Niska. Jan Horník a Jan Dvořák provádějí výzkum spisů v improvizované badatelně v cele bývalé věznice na Lonckého ulici.
Mezi nalezenými dokumenty je například spis Hermanna Engelmanna z Šenova, který byl po vyhnání z Niska a zatčení NKVD ve Lvově odsouzen do Volgolagu. Z tábora byl propuštěn a 3. března 1942 odveden v Buzuluku, kde však po šesti dnech zemřel.
Ve spisu Hermanna Engelmanna se dochovala řada rodinných fotografií, které si sebou vzal do transportu a zabavila mu je NKVD po jeho zatčení ve Lvově.
Osmnáctiletý Jan Fišer, zavlečený z Ostravy do Niska, se rovněž dočkal propuštění z Gulagu a vstupu do čs. vojenské jednotky, avšak během válečných bojů padl 13. října 1943 u obce Jachnovščina na Ukrajině.
Ve vyšetřovacím spisu NKVD se dochoval mj. korespondenční lístek, který Jan Fišer dostal ve Lvově od bratra Arnošta z Prahy.
Bratr Arnošt mu popisuje situaci příbuzných v protektorátu. Většina z nich v následujících letech nepřežila nacistické běsnění. Samotný Arnošt Fišer byl v r. 1942 deportován na východ do ghetta v Zamośći, kde za neznámých okolností zahynul.
Jeden z nalezených spisů je věnován případu Arnolda Steina z Karlových Varů. Nacisty byl uvězněn za pokus o útěk do Polska a následně deportován do Niska. Jeho dcera Gerda se zachránila odjezdem s dětským transportem do Velké Británie, manželka Erna zemřela v Osvětimi. Arnold Stein udržoval s rodinou korespondenci až do svého zatčení příslušníky NKVD.
V jednom z dopisů vyobrazil Stein sám sebe ve Lvově, dceru Gerdu v Londýně a manželku Ernu s nevlastní dcerou Johannou v Praze. Všechny také vyzval, aby se 9. června 1940 spojili pohledem na slunce. O dva týdny později byl zatčen NKVD a odsouzen do Gulagu, kde zemřel.
Rudolf Goldflam byl deportován do Niska z Brna spolu se třemi bratry. Po útěku do Lvova byli všichni čtyři zatčeni NKVD. Rudolf a Viktor putovali do Gulagu…
… jejich bratři Bedřich a Otto (otec herce a spisovatele Arnošta Goldflama) byli po zatčení nuceně nasazeni na stavbě NKVD č. 1 v Kyjevě. Všichni čtyři přežili nacistickou i sovětskou perzekuci i válečné nasazení a vrátili se do Československa.
Advokát Alfred Bachrach z Místku takové štěstí neměl. NKVD jej zatkla ve Lvově 30 června 1940 …
… a ve věku 51 let zemřel 4. srpna 1941 v sanitárním oddělení táborového komplexu Oněglag.
Zámečník Emil Laufer z Ostravy zemřel 13. dubna 1942 v Buzuluku, měsíc po propuštění z Gulagu.
32 Josef König žil před transportem do Niska v Brně a Olomouci. Jeho civilní fotografie se dochovala ve spisu NKVD, jelikož mu byla zabavena po zatčení a osobní prohlídce.
Josef König po propuštění z Gulagu vstoupil do čs. vojenské jednotky, padl 10. března 1943 během bitvy u Sokolova.
U Sokolova padl i Arnošt Bleiweiss.
Zatímco Eugen Presser zemřel rovněž v památné bitvě u Sokolova, jeho bratr Leopold přežil válečné útrapy a zbytek života strávil v Izraeli pod jménem Jehuda Parma. Byl jedním ze tří posledních žijících svědků transportů do Niska, se kterými historici z ÚSTR natočili rozhovory. Zemřel v roce 2016.
V České republice žil do roku 2012 i další přeživší z transportu do Niska - Bedřich Seliger.
Pamětník transportu Otto Winecki se po válce usadil v Austrálii, kde s ním v roce 2014 vznikl rozhovor pro archiv ÚSTR. Zemřel v roce 2015.
Erichu Eggerovi se podařilo před transportem do Niska utéct z Ostravy spolu se svým bratrem Karlem. Oba byli zatčeni NKVD ve Lvově a odsouzeni do táborového komplexu Uchtižemlag, kde Erich zemřel.
Karel Egger se dočkal amnestie a byl propuštěn do Buzuluku. V bitvě u Sokolova byl ale nacisty zajat a zavlečen zpět do protektorátu.
Spolu s dalšími zajatci byl v Praze na podzim roku 1943 využit k protisovětské a protibenešovské propagandistické akci a následně patrně popraven. Na snímku je Karel Egger zachycen v rozhovoru s protektorátními novináři, fotografie se stala součástí propagandistické knihy Váleční zajatci vypovídají.
Ignác Beiweiss z Brna byl po útěku do SSSR odsouzen k pěti letům nucených prací v Gulagu. Po propuštění a vstupu do československé vojenské jednotky se zúčastnil řady bojů. Naposledy na Dukle, kde 13. září 1944 padl.
Rodák ze slovenského Holíče Artur Eisinger byl před deportací do Niska vězněn nacisty v táboře v Ivančicích u Brna. Z Gulagu nebyl propuštěn ani na amnestii a zemřel ve Volgolagu 4. ledna 1943.
Herman Bisenz z Mikulova se amnestie rovněž nedočkal, zemřel v Oněglagu 3. listopadu 1941 – dva měsíce před jejím vyhlášením.
Vilém Steinhardt z Ostravy přečkal útrapy nacistické perzekuce i sovětského Gulagu, ale krátce po propuštění z lágru zemřel 7. března 1942 mezi krajany v Buzuluku.
Ve spisu NKVD na Villéma Steinhardta se dochovala řada jeho osobních dokumentů mj. potvrzení o odevzdání rádia na Gestapu ve Vítkovicích.
Bedřich Scharf, rodák z Hrušova propuštěný z Volgolagu, padl jako československý voják 14. března 1943 u Charkova.
Karel Borský se narodil jako Kurt Bihler ve Fryštátě. Po deportaci do Niska a vyhnání na sovětské území byl odsouzen na tři roky nucených prací v Gulagu a odeslán do Volgolagu.
Karel Borský byl z Volgolagu propuštěn jako československý občan a přihlásil se k čs. vojsku v Buzuluku. Zemřel v roce 2001 v Praze.
Mezi těmi, kdo přežili válečné útrapy, byl i Moritz Friedner, po válce žil v Bruntále.
Emil Strebinger z Ostravy po zatčení NKVD ve Lvově. Strebingerovi se podařilo přežit nacistickou i sovětskou perzekuci i boje na východní frontě. Zemřel v Ostravě 5. prosince 1965.
Mezi dokumenty zabavenými NKVD ve spisu Emila Strebingera byl nalezen i jeho československý pas.
Robert Feiner byl po deportaci do Niska vězněn v nacistickém táboře Zarzecze až do prosince 1939. Koncem června 1940 byl pak zatčen NKVD ve Lvově a odsouzen do Gulagu. Po propuštění se jako voják čs. armády vrátil do Československa.
Marek Neuer vystudoval medicínu v Brně, kde ho v září 1939 zatklo Gestapo a deportovalo do Niska. Po útěku na sovětské území byl odsouzen na tři roky do Gulagu. V táborovém komplexu Kandalakšlag vykonával funkci lékaře. Po propuštění bojoval v čs. vojenské jednotce. V roce 1949 odešel do Izraele, kde zemřel v roce 1972.
Razítka se znaky totalitních mocností na korespondenci zabavené NKVD ve Lvově ilustrují zoufalé postavení uprchlíků před nacismem, kteří se ocitli na území Sovětského svazu.
Původní cedule s názvem města, které s obavami vyhlíželi účastníci prvního transportu z okupovaného Československa, je sama o sobě působivou připomínkou tragických událostí.