Bedřich Reiss z Ostravy na propustce z Gulagu, která mu umožnila vstoupit do československé vojenské jednotky. Bojového nasazení se však nedočkal, zemřel 29. října 1942 v Buzuluku. Nemoc ukončila jeho dvouletou anabázi po nacistických a sovětských táborech a věznicích.
Strastiplná pouť Bedřicha Reisse a dalších přibližně patnácti set Židů z protektorátu začala v druhé polovině října 1939 na nádraží v Ostravě. Tehdejší události připomíná nenápadný a poškozený památník.
Dne 18. října 1939 byl odtud vypraven první transport deportovaných Židů za druhé světové války. Následovaly transporty z Vídně a Katovic, které násilně přesídlily celkem pět tisíc mužů s cílem připravit půdu pro vznik židovské rezervace na východě nacisty okupovaného Polska.
Organizátorem akce, jež předcházela „konečnému řešení“ – vyhlazení evropských Židů, byl Adolf Eichmann. V telegramu ostravskému Gestapu z 15. října 1939 oznamuje, že cílem transportu bude Nisko nad Sanem.
Gestapo si vedlo evidenci ohledně informací o transportu, které se objevily v místním tisku. V tomto případě jde o výzvy ostravské židovské obce k nástupu mužů do připravovaných transportů, k nimž byla obec donucena nacisty.
V Moravském zemském archivu v Brně se dochovaly i nákresy táborových baráků, které si měli vězni sami postavit.
Moravský zemský archiv v Brně obsahuje několik osobních spisů českých občanů deportovaných do Niska mj. Siegmunda Sachse, na fotografii po zatčení Gestapem v roce 1939.
Ostravská židovská obec nezvládala dodat požadovaný počet deportovaných, nacisté tak do transportu zařadili i vězně židovského původu z Brna, Prahy a z dalších míst protektorátu.
Nádraží v Nisku nad Sanem – cílová stanice všech transportů v rámci Akce Nisko
Nad jízdními řády se nachází pamětní deska připomínající tehdejší události.
Pamětní deska v Nisku připomíná smutné prvenství ostravských Židů deportovaných Adolfem Eichmannem.
Z nádraží v Nisku se deportovaní museli vydat pěšky za město a řeku San.
Nad řekou San vlevo od obce Zarzecze si měli deportovaní muži postavit tábor.
Kresba tábora u Zarzecze od bývalého vězně Lea Haase
Větší část území bývalého tábora je dnes zastavěna rodinnými domy.
Pamětní deska, umístěná k výročí transportů v roce 2019 na kameni pod bývalým táborem, byla již v roce 2021 ukradena.
Historici ÚSTR již deset let pátrají v ukrajinských archivech po osudech krajanů vězněných v SSSR, mj. i těch deportovaných do Niska. Jan Horník a Jan Dvořák srovnávají deportační seznamy Gestapa se jmenným inventářem Státního archivu ve Lvově.
Adam Hradilek ve sklepení bývalého archivu KGB ve Lvově, který se po revoluci v roce 2014 otevřel českým historikům, s pomocí čelovky vybírá k rešerši krabici se spisy židovských uprchlíků zatčených za války ve Lvovské oblasti.
Mezi tisícovkami spisů uprchlíků pozatýkaných NKVD ve Lvovské oblasti se historikům podařilo nalézt i stovky spisů krajanů uprchlých z protektorátu či deportovaných do Niska. Jan Horník a Jan Dvořák provádějí výzkum spisů v improvizované badatelně v cele bývalé věznice na Lonckého ulici.
Mezi nalezenými dokumenty je například spis Hermanna Engelmanna z Šenova, který byl po vyhnání z Niska a zatčení NKVD ve Lvově odsouzen do Volgolagu. Z tábora byl propuštěn a 3. března 1942 odveden v Buzuluku, kde však po šesti dnech zemřel.
Ve spisu Hermanna Engelmanna se dochovala řada rodinných fotografií, které si sebou vzal do transportu a zabavila mu je NKVD po jeho zatčení ve Lvově.
Osmnáctiletý Jan Fišer, zavlečený z Ostravy do Niska, se rovněž dočkal propuštění z Gulagu a vstupu do čs. vojenské jednotky, avšak během válečných bojů padl 13. října 1943 u obce Jachnovščina na Ukrajině.
Ve vyšetřovacím spisu NKVD se dochoval mj. korespondenční lístek, který Jan Fišer dostal ve Lvově od bratra Arnošta z Prahy.
Bratr Arnošt mu popisuje situaci příbuzných v protektorátu. Většina z nich v následujících letech nepřežila nacistické běsnění. Samotný Arnošt Fišer byl v r. 1942 deportován na východ do ghetta v Zamośći, kde za neznámých okolností zahynul.
Jeden z nalezených spisů je věnován případu Arnolda Steina z Karlových Varů. Nacisty byl uvězněn za pokus o útěk do Polska a následně deportován do Niska. Jeho dcera Gerda se zachránila odjezdem s dětským transportem do Velké Británie, manželka Erna zemřela v Osvětimi. Arnold Stein udržoval s rodinou korespondenci až do svého zatčení příslušníky NKVD.
V jednom z dopisů vyobrazil Stein sám sebe ve Lvově, dceru Gerdu v Londýně a manželku Ernu s nevlastní dcerou Johannou v Praze. Všechny také vyzval, aby se 9. června 1940 spojili pohledem na slunce. O dva týdny později byl zatčen NKVD a odsouzen do Gulagu, kde zemřel.
Rudolf Goldflam byl deportován do Niska z Brna spolu se třemi bratry. Po útěku do Lvova byli všichni čtyři zatčeni NKVD. Rudolf a Viktor putovali do Gulagu…
… jejich bratři Bedřich a Otto (otec herce a spisovatele Arnošta Goldflama) byli po zatčení nuceně nasazeni na stavbě NKVD č. 1 v Kyjevě. Všichni čtyři přežili nacistickou i sovětskou perzekuci i válečné nasazení a vrátili se do Československa.
Advokát Alfred Bachrach z Místku takové štěstí neměl. NKVD jej zatkla ve Lvově 30 června 1940 …
… a ve věku 51 let zemřel 4. srpna 1941 v sanitárním oddělení táborového komplexu Oněglag.
Zámečník Emil Laufer z Ostravy zemřel 13. dubna 1942 v Buzuluku, měsíc po propuštění z Gulagu.
32 Josef König žil před transportem do Niska v Brně a Olomouci. Jeho civilní fotografie se dochovala ve spisu NKVD, jelikož mu byla zabavena po zatčení a osobní prohlídce.
Josef König po propuštění z Gulagu vstoupil do čs. vojenské jednotky, padl 10. března 1943 během bitvy u Sokolova.
U Sokolova padl i Arnošt Bleiweiss.
Zatímco Eugen Presser zemřel rovněž v památné bitvě u Sokolova, jeho bratr Leopold přežil válečné útrapy a zbytek života strávil v Izraeli pod jménem Jehuda Parma. Byl jedním ze tří posledních žijících svědků transportů do Niska, se kterými historici z ÚSTR natočili rozhovory. Zemřel v roce 2016.
V České republice žil do roku 2012 i další přeživší z transportu do Niska - Bedřich Seliger.
Pamětník transportu Otto Winecki se po válce usadil v Austrálii, kde s ním v roce 2014 vznikl rozhovor pro archiv ÚSTR. Zemřel v roce 2015.
Erichu Eggerovi se podařilo před transportem do Niska utéct z Ostravy spolu se svým bratrem Karlem. Oba byli zatčeni NKVD ve Lvově a odsouzeni do táborového komplexu Uchtižemlag, kde Erich zemřel.
Karel Egger se dočkal amnestie a byl propuštěn do Buzuluku. V bitvě u Sokolova byl ale nacisty zajat a zavlečen zpět do protektorátu.
Spolu s dalšími zajatci byl v Praze na podzim roku 1943 využit k protisovětské a protibenešovské propagandistické akci a následně patrně popraven. Na snímku je Karel Egger zachycen v rozhovoru s protektorátními novináři, fotografie se stala součástí propagandistické knihy Váleční zajatci vypovídají.
Ignác Beiweiss z Brna byl po útěku do SSSR odsouzen k pěti letům nucených prací v Gulagu. Po propuštění a vstupu do československé vojenské jednotky se zúčastnil řady bojů. Naposledy na Dukle, kde 13. září 1944 padl.
Rodák ze slovenského Holíče Artur Eisinger byl před deportací do Niska vězněn nacisty v táboře v Ivančicích u Brna. Z Gulagu nebyl propuštěn ani na amnestii a zemřel ve Volgolagu 4. ledna 1943.
Herman Bisenz z Mikulova se amnestie rovněž nedočkal, zemřel v Oněglagu 3. listopadu 1941 – dva měsíce před jejím vyhlášením.
Vilém Steinhardt z Ostravy přečkal útrapy nacistické perzekuce i sovětského Gulagu, ale krátce po propuštění z lágru zemřel 7. března 1942 mezi krajany v Buzuluku.
Ve spisu NKVD na Villéma Steinhardta se dochovala řada jeho osobních dokumentů mj. potvrzení o odevzdání rádia na Gestapu ve Vítkovicích.
Bedřich Scharf, rodák z Hrušova propuštěný z Volgolagu, padl jako československý voják 14. března 1943 u Charkova.
Karel Borský se narodil jako Kurt Bihler ve Fryštátě. Po deportaci do Niska a vyhnání na sovětské území byl odsouzen na tři roky nucených prací v Gulagu a odeslán do Volgolagu.
Karel Borský byl z Volgolagu propuštěn jako československý občan a přihlásil se k čs. vojsku v Buzuluku. Zemřel v roce 2001 v Praze.
Mezi těmi, kdo přežili válečné útrapy, byl i Moritz Friedner, po válce žil v Bruntále.
Emil Strebinger z Ostravy po zatčení NKVD ve Lvově. Strebingerovi se podařilo přežit nacistickou i sovětskou perzekuci i boje na východní frontě. Zemřel v Ostravě 5. prosince 1965.
Mezi dokumenty zabavenými NKVD ve spisu Emila Strebingera byl nalezen i jeho československý pas.
Robert Feiner byl po deportaci do Niska vězněn v nacistickém táboře Zarzecze až do prosince 1939. Koncem června 1940 byl pak zatčen NKVD ve Lvově a odsouzen do Gulagu. Po propuštění se jako voják čs. armády vrátil do Československa.
Marek Neuer vystudoval medicínu v Brně, kde ho v září 1939 zatklo Gestapo a deportovalo do Niska. Po útěku na sovětské území byl odsouzen na tři roky do Gulagu. V táborovém komplexu Kandalakšlag vykonával funkci lékaře. Po propuštění bojoval v čs. vojenské jednotce. V roce 1949 odešel do Izraele, kde zemřel v roce 1972.
Razítka se znaky totalitních mocností na korespondenci zabavené NKVD ve Lvově ilustrují zoufalé postavení uprchlíků před nacismem, kteří se ocitli na území Sovětského svazu.
Původní cedule s názvem města, které s obavami vyhlíželi účastníci prvního transportu z okupovaného Československa, je sama o sobě působivou připomínkou tragických událostí.