František Průša se narodil v roce 1891 v Žežicích u Příbrami do rodiny horníka. V 1. světové válce jako voják rakousko-uherské armády po měsíci stráveném na východní frontě padl do ruského zajetí a více než rok strávil v zajateckém táboře u Kyjeva. Po propuštění v roce 1917 pracoval jako tesař v Kyjevě a na jaře 1919 se přestěhoval do české kolonie Vyšehrad. Zde se oženil s Olgou Mejstříkovou z rodiny místních starousedlíků. Přestože zůstal na sovětské Ukrajině, po roce 1918 přijal československé občanství.

V dubnu 1937 navštívil kolonii Vyšehrad československý konzul Rudolf Brabec, příbuzný Olžiny sesřenice Marie Mejstříkové. Setkání s konzulem se zúčastnil i František Průša a byl také zmíněn v hlášení, které o Brabcově návštěvě podal agent NKVD (viz Velký teror…, dokument č. 4, s. 142–147).

V roce 1938 NKVD zatkl Marii Mejstříkovou a bratra Olgy Průšové Emila Mejstříka. Po Mariině zatčení vzali Průšovi do péče dva její nezletilé syny. V roce 1941 po útoku nacistického Německa na SSSR spustil NKVD novou vlnu represí, při níž byli zatčeni další sousedé z české kolonie Vyšehrad Václav Linhart, Vladimír Bláha a Jaroslav Veselý. Dne 25. června 1941 byl zatčen i československý občan František Průša. Nejdříve byl vězněn v Kyjevě, na konci léta 1941 byl spolu s ostatními vězněnými z kolonie Vyšehrad transportován do Novosibirsku. Zde měl být odsouzen zvláštní radou za protisovětskou agitaci, ovšem měl štěstí a na základě amnestie pro československé občany byl v lednu 1942 z věznice propuštěn. O jeho dalším osudu není nic známo.