Sergej Vojcechovský (1883–1951)
Vězněn 1945–1951: Moskva (Lefortovo, Butyrka), Unžlag, Ozerlag

Sergej Vojcechovský (1883–1951) Sergej Vojcechovský jako důstoník československé armády Sergej Vojcechovský s Prezidentem  Masarykem na vojenském cvičení Sergej Vojcechovský, původem Rus, se narodil 16. října 1883 ve Vitebsku. Otec byl podporučíkem carské armády, matka v domácnosti. Po absolvování Nikolajevské akademie generálního štábu v Petrohradě se zúčastnil rusko-japonské války. V září 1917 byl převelen ke vznikajícímu československému vojsku v Rusku. Stal se náčelníkem štábu střelecké divize Jana Husa, od ledna 1918 velel 3. československému střeleckému pluku Jana Žižky z Trocnova. U československého vojska zůstal i po převzetí moci bolševiky a s legionáři pokračoval při jejich tažení do Vladivostoku. Několikrát se vyznamenal jako výborný stratég, například při obsazení města Čeljabinsk nebo při dobývání železniční tratě. Po odchodu své jednotky z Ruska se připojil k bělogvardějské armádě Kolčakově a poté Wrangelově, bojujících v době občanské války proti bolševikům. Jako úspěšný a oblíbený velitel byl jmenován generálporučíkem a vrchním velitelem ruského vojska na Sibiři. V únoru 1921 po definitivní porážce bělogvardějců Vojcechovský z Ruska odešel a přes Istanbul zamířil do Prahy. Díky své legionářské minulosti i vojenským schopnostem získal už v lednu 1922 československé občanství a postupně povýšil až na místo třetího nejvýše postaveného důstojníka československé armády. Několikrát osobně doprovázel prezidenta Masaryka na vojenských manévrech, řídil i výstavbu prvních opevnění a obranných linií na československo-německé hranici. V roce 1938 také rezolutně prosazoval obranu Československa u prezidenta Beneše. Po obsazení země a vzniku protektorátu vypracoval s generály Sergejem Ingrem a Josefem Bílým struktury podzemní armády. Válku prožil v ústraní, pod ustavičným dohledem německé policie. Po osvobození Prahy byl československý občan Sergej Vojcechovský 12. května 1945 zatčen příslušníky sovětské vojenské kontrarozvědky Smerš a okamžitě převezen do Moskvy, kde ho 15. září 1945 odsoudili za protisovětskou činnost k deseti letům v Gulagu. Nejprve se octnul v jednom z táborů Unžlagu v centrálním Rusku, v roce 1948 po vzniku zvláštních táborů tzv. osoblagů se zostřeným režimem a určených významným politickým vězňům skončil v Ozerlagu na východní Sibiři. Aniž by to tušil, komunistická moc ho v roce 1949 v Praze zbavila vojenské hodnosti. Sergej Vojcechovský zemřel v Ozerlagu na celkové vyčerpání organismu 7. dubna 1951. Dne 28. října 1997 obdržel Sergej Vojcechovský od prezidenta Václava Havla Řád Bílého lva I. stupně in memoriam.

Zdroje:

DVOŘÁK, Jan – FORMÁNEK, Jaroslav – HRADILEK, Adam: Generál Sergej Vojcechovský. Příběh jednoho z nejvýznamnějších generálů meziválečného Československa utýraného k smrti v Gulagu; In: Čechoslováci v Gulagu, Česká televize/ÚSTR, Praha 2017, s. 167–185.

BYSTROV, Vladimír: Osud generála, Praha 2007.


Zpět na vybrané osudy krajanů