Jaroslav Veselý se narodil v roce 1897 v české kolonii Vyšehrad u Kyjeva. Za 1. světové války vstoupil do československých legií, do ledna 1918 (obsazení Kyjeva Rudou armádou) sloužil u 2. střeleckého pluku, poté patrně dezertoval a vrátil se do Vyšehradu. Rodiče Jaroslava Veselého spolu s nejstarším synem Josefem odešli v roce 1933 do Československa, kde se usadili ve Vysokém Veselí na Jičínsku. Jaroslav se svou manželkou a třemi dětmi a také třemi svými sestrami zůstal na Ukrajině. Před kolektivizací živilo rozrůstající se rodinu vlastní hospodářství, pak byl Jaroslav Veselý rozkulačen a přinucen vstoupit do kolchozu.

Proti sovětskému státu se měl Jaroslav Veselý „provinit“ hned několika způsoby. V letech 1921–1922 v době studií v Kyjevě se u svého strýce potkával s jeho kamarádem Karlem Křivským, v letech 1928–1930 chodil k Veselým na obědy Jiří Bezděk, učitel z vyšehradské školy odsouzený v roce 1931 v procesu s českými učiteli k nuceným pracím na Soloveckých ostrovech. Sám Jaroslav Veselý byl v letech 1931 a 1932 jako bývalý kulak zatčen tajnou policií OGPU, nikdy však nebyl oficiálně obviněn a vždy byl po několika dnech propuštěn.

O Jaroslava Veselého se NKVD začal opět zajímat v dubnu 1937 po návštěvě československého generálního konzula Rudolfa Brabce v kolonii Vyšehrad, o níž informuje zpráva přítomného agenta NKVD (viz Velký teror…, dokument č. 4, s. 142–147). Jaroslav Veselý byl bezpečnostními orgány zařazen do „kontrarevoluční fašistické skupiny“ (viz Velký teror…, dokument č. 3, s. 113–115). Zatčen byl ale až 24. června 1941. Byl obviněn z protisovětské agitace a 27. prosince 1941 odsouzen Zvláštní poradou NKVD SSSR k deseti letům pobytu v nápravně pracovních táborech. Vězněn byl v Siblagu (Mariinské oddělení). O jeho dalším osudu není nic známo.