Josef Jandura (1903–1938)
Vězněn v r. 1938: Žitomir, popraven 28. září 1938
Josef Jandura se narodil v roce 1903 v obci Ivankov v Kyjevské oblasti. Rodiče patřili k českým imigrantům z Rakouska-Uherska, které oslovila nabídka zemědělské půdy od carské vlády, a koncem 19. století se odstěhovali na Ukrajinu, kde Josef Jandura se svými sestrami vyrůstal. Rodičům
se zpočátku v hospodaření dařilo a dětem mohli poskytnout kvalitní vzdělání. Josef Jandura díky tomu vystudoval ekonomickou školu, našel si zaměstnání účetního v pivovaru v Žitomiru na Volyni, oženil se a založil rodinu, s níž žil v nedaleké obci Česká Krošňa. Zatčen byl v době
vrcholícího Velkého teroru, rozpoutaného Stalinem v letech 1937–1938 vůči domnělým nepřátelům komunismu. Pro Janduru si příslušníci NKVD přišli na jaře 1938 do jeho domu, odkud ho odvedli do žitomirské věznice. Nebyl sám, NKVD tehdy pozatýkala mezi volyňskými Čechy několik desítek
lidí, což se týkalo rolníků, učitelů i úředníků. Většinou byli obviněni z podvratné činnosti ve „vojensko-povstalecké špionážní organizaci“, údajně působící pod názvem České družstvo. Po často brutálně vedených výsleších, jejichž cílem bylo dostat z nevinných lidí přiznání k vymyšleným
zločinům, se soud s českou skupinou konal 22. září 1938 v Žitomiru. Nepadl jiný rozsudek než trest smrti a osmdesát Čechů bylo bez možnosti jakéhokoliv odvolání či podání žádosti o milost zastřeleno na svátek patrona české země svatého Václava 28. září 1938. K popraveným patřil i Josef
Jandura, jehož blízcí nebyli o jeho dalším osudu po zatčení dlouhá léta informováni a domnívali se, že skončil v Gulagu. Utvrzovala je v tom i oficiální zpráva z roku 1957 o Jandurově rehabilitaci, z níž se dozvěděli, že údajně zemřel 31. prosince 1943. Celou pravdu o vraždě svého otce
Josefa Jandury se jeho dcera Marie dozvěděla až v roce 2014.
Zdroje:
BORÁK, Mečislav: Zatajené popravy. Češi a českoslovenští občané popravení na sovětské Ukrajině. Z historie Velkého teroru na Volyni a v Podolí. Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Opava 2014.
Zpět na vybrané osudy krajanů